Spolu s Millerem můžeme parafrázovat staré pořekadlo, které se traduje o Silicon Valley, dle kterého: „Bylo nebylo, na počátku, všichni kdo tam pracovali, pracovali pro IBM“.  

Dle odhadů FBI jsou přitom původcem 80% případů zneužití elektronických designů „vnitřní zdroje“ společnosti, která design vyvinula.  

V našem právním řádu byla ochrana obchodního tajemství zakotvena již v roce 1927, kdy zákon proti nekalé soutěži (zák. č. 111/1927 Sb. z. a n.) stanovil, že se porušení obchodního nebo výrobního tajemství považuje za nekalosoutěžní jednání. 
Dle § 13 citovaného zákona ten, kdo „jako zaměstnanec nebo učeň za trvání zaměstnaneckého nebo učňovského poměru jiné osobě neoprávněně sdělí nebo učiní přístupným obchodní nebo výrobní tajemství, jež mu v důsledku jeho poměru v podniku buď bylo svěřeno, nebo stalo se jinak přístupným a jehož může býti použito za účelem soutěže, může býti žalován, aby se zdržel takového jednání.“ 

Nezbytnost takové úpravy plynula již tehdy z prosté reality, že při provozování jsou zaměstnancům pravidelně sdělovány mimo jiné i skutečnosti, které mají povahu obchodního tajemství. Aby se tímto sdělením nestaly obecně známými, je v prvé řadě nezbytné sdělovat takové informace při zachování principu need to know, tedy zaměstnancům musí být zpřístupněny jen ty skutečnosti, které opravdu potřebují k výkonu své práce.

V českém právním řádu je ochrana obchodního tajemství mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem možná v právní rovině do jisté míry a na časově omezenou dobu uzavřením konkurenční doložky upravené v ust. § 310 zák. č.: 262/2006 Sb., zákoníku práce.

Úprava konkurenční doložky prošla dlouhým vývojem, současná podoba váže možnost uzavření doložky mimo jiné také na podmínku, že zaměstnavatel poskytne zaměstnanci po dobu dodržování doložky přiměřené peněžité vyrovnání,   lze tak předpokládat, že takto bude praktické chránit pouze velmi hodnotné obchodní tajemství.

Konkurenční doložku může zaměstnavatel se zaměstnancem také sjednat pouze tehdy, jestliže to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost.

Je tedy zjevné, že musí být naplněna řada podmínek tak, aby došlo k platnému sjednání takové doložky. Konkurenční doložka nadto představuje pouze ochranu dočasnou, neboť takovouto doložku je možné uzavřít na dobu maximálně jednoho roku. 

JUDr. Pavlína Uhlířová, Ph.D., advokátka
tel.: + 420 731 037 288
www.pravnizastupce.cz​


[1] In Miller J.C., Serrato, R.: Represas-Cardenas, J.M., Kundahl, G.: The Handbook of Nanotechnology: Business, Policy, and Intellectual Property Law. Wiley 2004, str. 149.
[2]  In: Qu G., Potkonjak M.: Intellectual Property Protection in VLSI Design: Theory and Practice. Springer 2003, str. 164. Lze předpokládat, že v důsledku kombinace přístupu k informacím s mobilitou na pracovním trhu, bude toto pravidlo platit obdobně i pro ostatní práva duševního vlastnictví.    
[3] Na základě odst. 1 tohoto ustanovení: Byla-li sjednána konkurenční doložka, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí konkurenční doložky závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku.